Volný pohyb pracovních sil

Od 1. května 2011 je evropský trh práce otevřen pro členské státy, které vstoupily do EU v roce 2004. Dne 30. dubna 2011 skončilo přechodné období na volný pohyb pracovních sil, které vůči České republice a dalším státům EU-8 uplatňovalo Německo a Rakousko. Zkušenosti ukazují, že otevření trhu práce ve starých členských státech přispělo k posílení hospodářského růstu.

Volný pohyb pracovních sil je jedním ze základních principů jednotného trhu EU, podle něhož mohou občané z členského státu EU pracovat v kterémkoliv jiném členském státě. Některé starší členské státy EU využily možnosti dočasně omezit volný pohyb pracovních sil zavedením tzv. přechodného období, a to podle vlastního uvážení po dobu až sedmi let.

Několik zemí této možnosti využilo. Švédsko a Irsko však otevřely své pracovní trhy od samého počátku a ve Velké Británii byla třeba pouze jednoduché registrace zaměstnanců. V roce 2006 své trhy otevřelo Finsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko a Itálie, v roce 2007 Lucembursko a Nizozemsko, v roce 2008 Francie a v roce 2009 Belgie a Dánsko.

Pouze dva členské státy – Rakousko a Německo – využily nejdelší přípustný termín pro ukončení přechodného období, a to do 30. dubna 2011. Obě země však ještě před koncem tohoto období zjednodušily přístup na své pracovní trhy pro pracovníky některých profesí. Žádná z výše zmíněných zemí neuložila žádná omezení vůči občanům Kypru a Malty, které do EU vstoupily také v roce 2004.

Odborníci se shodují, že Německo i Rakousko budou profitovat z otevření svých pracovních trhů. Neočekávají příliv pracovníků z východní Evropy ani vytlačování domácích zaměstnanců mzdovým dumpingem. Velký příliv pracovníků ze zemí EU-8 nepředpokládá ani Evropská komise. Převládá názor, že ti, kteří chtěli pracovat v těchto státech, si již práci našli. Zkušenosti a studie ukazují, že dopad zvýšené přeshraniční pracovní mobility je pozitivní a přispívá k hospodářskému růstu. Volný pohyb pracovníků může být rovněž důležitým prvkem pro řešení nedostatku pracovních sil v některých sektorech. Podle odhadů se celkový počet státních příslušníků ze zemí EU-8, žijících v zemích EU-15, zvýší v roce 2015 na 3,3 miliony a v roce 2020 na 3,9 milionů, což znamená, že jejich podíl na celkové populaci EU bude v roce 2020 menší než 1 %.

V lednu 2014 by měly být pracovní trhy všech členských zemí EU rovněž zcela otevřeny pro občany z Bulharska a Rumunska. Pracovníci z těchto dvou zemí mohou v současné době využívat práva na volný pohyb pracovníků v 15 členských zemích EU (Dánsko, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Maďarsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko a Česká republika). Omezení vůči těmto zemím nadále uplatňuje Belgie, Německo, Irsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Spojené království a Malta.