Daňový domicil

Daňový domicil vyjadřuje vztah daňového subjektu k danému státu. Je vymezen smlouvami o zamezení dvojího zdanění a je nadřazen pojmu rezident. Rezident je vymezen právním řádem daného státu (v našem případě právním řádem České republiky) a při neexistenci smluv o zamezení dvojího zdanění by se mohlo stát, že zejména fyzická osoba by byla rezidentem ve dvou státech. To řeší smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které – obvykle v článku 4 – vymezují daňový domicil podrobněji než právní předpisy smluvních států tak, aby rezidentství subjektu v obou státech nemohlo nastat. Smlouvy uzavírané v poslední době již však obvykle nepoužívají pojmu „daňový domicil“, nýbrž pouze pojmu „rezident“ s tím, že jej vymezuji ve vztahu mezi oběma smluvními státy podrobněji a přesněji než vnitrostátní právní úprava. Vymezení daňového domicilu má význam i pro možnost uplatnění nároků vyplývajících ze smluv o zamezení dvojího zdanění u daňových orgánů těch států, v nichž daňový subjekt domicil nemá. Místně příslušný finanční úřad proto daňovým subjektům, které mají daňový domicil v České republice, vydá na jejich žádost potvrzení o jejich daňovém domicilu na zvláštním vícejazyčném tiskopise, který pak slouží k uplatnění jejich nároků u daňových orgánů druhého ze smluvních států.