Assalam alejkum, Evropo: deník ingušského uprchlíka

Posted: 18. Leden 2009 in CO SE PÍŠE
Tags:

Text deníku uprchlíka z Ingušska, který pobývá v současnosti v uprchlickém táboře ve střední Evropě. Deník zachycuje přímou zkušenost s každodenním životem v uprchlickém táboře, zamýšlí se nad vztahem uprchlíka k domovu a k zemi, kde hledá útočiště, nad rozdíly mezi Kavkazem a střední Evropou a nad důvody odchodu ze země. Deník komentuje aktuální dění na politické úrovni a v neposlední řadě je upřímnou výpovědí člověka, který musel opustit svůj domov. Redakčně kráceno.

 

 

1.3.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Jmenuji se T. a je mi 39 let. Za svůj život jsem už viděl 3 války. Teď se nacházím v táboře, kde spolu se stovkami dalších očekávám rozhodnutí, jež má změnit můj život. Přišel jsem sem proto, že bych chtěl vidět svého jediného syna se smát. Jsou mu 2 roky, ale jeho oči jsou dospělé.

Tábor – pětipatrová budova, přeplněná až k prasknutí. Na sto lidí zde připadá jedna sprcha a tři záchody. Nepočítaje výjimečné události, náš život zde je fádní a monotónní… Snídaně, oběd, večeře. Odpočinkový čas trávíme klábosením, drbeme jeden druhého a sníme… Ale někdy se poštěstí a v táboře se něco semele.

Někdy bývá venku hezky. Zachraňuju se procházkami ve městě. Město je hezké, i lidé jsou hezcí. Nikdo si mě nevšímá a nikdo mě nevidí. Abyste pochopili moje nadšení, museli byste bydlet aspoň dva měsíce v nějakém čistě ruském městě. Čím tmavší bude vaše pleť, vlasy a oči, tím více pozornosti bezpočetných policejních hlídek a holohlavých skupinek ruských fašistů na sebe budete poutat.

O své minulosti můžu říci jen tolik: naučila mě vyznat se jak v sobě, tak v ostatních lidech. Naučila mě vážit si cizího života stejně jako svého.

 

2.3.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Někteří z nás šli pracovat na stavbu. Pracovat legálně nesmíme, ale jinak to nejde. Peníze, které nám dávají jednou za měsíc v táboře, stáčí jen na krabičku cigaret.

Byl jsem u ředitelky. Někdo se snaží obsadit můj pokoj. Každý den do tábora přicházejí noví uprchlíci. A někteří z nich jsou při penězích, proto musím být ve střehu.

Často ze společných ledniček mizí potraviny, někdy zmizí i oblečení.

Mně a mé rodině slibují dát 40 euro na nákup jarního oblečení.

Pro dnešek je to vše. Assalam alejkum, Evropa. Brzo mne uvidíš v celé nádheře, až se obleču za 40 euro.

 

3.3.2008

V Rusku jsou volby prezidenta. V Ingušsku asi volilo 98% voličů Medvěděva. Tak je tomu vždy. Ve skutečnosti je volební účast v Ingušsku velmi nízká. Dvakrát jsem šel k volbám, ale pokaždé jsem přišel pozdě – už za mě někdo odvolil.

 

5.3.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Došlo k incidentu s místními obyvateli. Dnes přišly dvě místní ženy do haly, aby si zavolaly ze zdejších automatů, a jeden z našich puberťáků je urazil. Za půl hodiny přišla skupinka místních a slíbila, že dnes v noci zapálí naše auta stojící před budovou. Teď je dvanáct hodin v noci a většina mužů z tábora číhá v hale na útočníky.

 

10.3.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Říkám sám sobě: vše zlé už je za mnou. Učím se znovu žít. Jsem zdráv, ale má duše je jako vyschlý pramen… Jsem příliš starý na to, abych začínal něco od začátku. Co jsem očekával, když jsem se sem chystal? Že lidé, kteří jsou zaměstnáni svou vlastní prací, všechno zahodí a budou se věnovat mně?

Zítra půjdu k P. To je naše psycholožka. Líbí se jí mi pomáhat různými drobnými radami a utěšovat mě slovy a já se vždycky tvářím tak, jako kdyby vše, co mi říká, bylo pro mě nové a nepoznané… To proto, že mě její starost těší a že ji nechci zklamat.

Slibovaného přepadení místními obyvateli jsme se nedočkali – nohy od židlí, obušky, klacky a jiné prostředky sebeobrany jsou zatím odloženy. Viníka skandálu jsme pokárali sami.

Dnešek nebyl ničím zajímavý. Akorát přijeli nějací lidé a nabízeli práci na stavbě. Bohužel jsem to nestihl. Teď všichni z tábora budou pracovat a já budu sedět v táboře bez peněz a cigaret.

Často si vzpomínám na svou dřívější práci a na své kolegy z práce. Teď mi asi závidí. Myslí si, že když jsem v Evropě, leží mi celý svět u nohou… A mně se stýská po nich…

Jediné, čeho doma nebylo dostatku, bylo bezpečí a svoboda. Svoboda.

 

17.3.2008

Za pár dnů budu mít svůj vlastní internet. Konečně nebudu muset pořád běhat k sousedům. Konečně budu mít něco ke čtení, abych pravdu řekl, moc mi chybí knihy… Pane Bože, jak je ponižující žít takhle jako já…. Sedím na staré rozpadající se posteli, čekám celý měsíc neznámo na co… Mnohým takový stav vyhovuje, obzvlášť velkým rodinám. Za každé dítě jim stát dává 100 euro.

 

21.3.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Neustalé hádky mezi ženskými. Každý den. Někdy se mi zdá, že začínám šílet… Celý tábor je rozdělen na malé skupinky a každá z nich sleduje svůj zájem. Existuje určitý druh lidí, které Evropa nemůže změnit. Poslechněte mě, Evropané, pokud sem přijíždí krajan a neumí se zde chovat, žeňte ho pryč. Protože, pokud ani tvrdé horské zvyky ho nedokázaly naučit, pak se ani zde nezačne slušně chovat.

 

25.3.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Není tomu tak dávno, kdy k nám do tábora zavítala novinářka z Německa. Udělala se mnou krátký rozhovor. Dnes se mě po mailu zeptala, zda souhlasím s tím, abych se objevil ve filmu.

Dlouho jsem přemýšlel… Na co potřebuje člověk vědět něco o uprchlících a jejich problémech, když bydlí v relativní pohodě a bezpečí? Co hýbe s člověkem, když se rozhodne část cizích problémů nést na vlastních zádech?

Díky ti, Evropo, za takové lidi.

Už jsem začal spát klidněji. Doma jsem takhle spát nemohl, obzvlášť po první prohlídce. Prohlídky bytu se dělají většinou ve čtyři, v pět ráno. Nejdřív vyrazí dveře, potom vnikají dovnitř domu. Na dvoře je asi 40 vojáků v kuklách. Nevíš, kdo jsou a kdo je poslal. Vedle tebe se choulí tvá narychlo oblečená žena, křičí malé vylekané dítě.V odpoledních zprávách slyšíš Putina: „V Rusku se zdvojnásobilo HDP. Soči – město olympijských her. Válka v Čečensku skončila. V Ingušsku bylo zastavěno 3 000 000 metrů čtverečních bytovou výstavbou.“

Už se nevrátím do Ruska. Už se nevrátím na Kavkaz, pokud bude u moci dnešní vláda v Rusku.

 

3.4.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Dnes jsem dostal odpověď na svou žádost o urychlení pohovoru. Zamítnuto. K pohovoru mne mohou zavolat někdy v červnu. Pokud si někdo myslí, že čekání je snadné, hluboce se mýlí. Zaprvé, po tolika měsících čekání mi můžou status uprchlíka nedat. To by znamenalo, že jsem zbytečně ztrácel čas. Zadruhé, je těžké sedět bez práce. Byl jsem velmi překvapen, když jsem zjistil, že většina lidí, kteří dostanou povolení k pobytu, chtějí zůstat zde v táboře místo toho, aby si pronajali byt a šli pracovat.

7.4.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Přes den jsem byl na procházce ve městě. U tábora jsem se potkal s Čečencem A. Řekl mi: „Cítím, že tě něco trápí, o něčem silně přemýšlíš. Možná potřebuješ peníze? Můžu ti něčím pomoct?“

Styděl jsem se a připadal si sám hloupě, že se mi stýská po domově. Poděkoval jsem mu za ochotu a ubezpečil ho, že je všechno v pořádku. Celých šestnáct let jsem neviděl svůj domov, i když jsem od něj žil pouhých 30 kilometrů. Žil jsem a rostl v ingušské zemi, kterou po deportacích Čečenců a Ingušů v roce 1944 Stalin daroval Osetii. Po smrti Stalina se naše národy dočkaly rehabilitace. Dostali jsme právo se navrátit zpět do rodné země, ale v našich domech žili Osetinci. Tento spor mezi námi trval do roku 1992. 30. října 1992 došlo k etnické čistce, kterou provedla ruská vojska za podpory osetinské samosprávy. 70 tisíc Ingušů muselo ze země uprchnout a odejít do Ingušska. Po válce s osetinskými a ruskými vojsky jsem strávil 16 let v Ingušsku. Od svého domu jsem byl vzdálen jen 30 kilometrů, ale za celá ta léta jsem svůj dům viděl leda v hledáčku.

 

18.4.2008

Assalam alejkum, Evropo.

V táboře to minulý týden žilo. Bývalý povstalec, v současnosti uprchlík A. se rozhodl oženit, ale rodiče jeho vyvolené byli proti. Podle nepsaných zákonů hor vyřešil A. tento problém velice efektivně a po domluvě s nevěstou vykonal starodávný obřad únosu.

Budoucí tchyně se ale obrátila na policii a oznámila únos své dcery. Podávání oznámení na policii s romantickým zvykem příliš nekorespondovalo, proto celý tento dojemný ceremoniál byl skoro beznadějně zkažený nemístným příchodem policejních oddílů do tábora. A., šílený z nešťastné lásky, nedokázal se skupinou věrných spolubojovníků dlouho klást odpor evropskému řádu, nevěsta byla vybojována a odvezena na státní zastupitelství, kde po podání krátkého vysvětlení okolností únosu byla v souladu se zdravou logikou navrácena ženichovi. Málem jsem umřel smíchy při pohledu na nechápavé obličeje místních policistů. Taková příhoda se jim nejspíš ani nesnila.

Svatba byla velkolepá, se smaženými bramborami, makaróny a pivem.

Příhoda s únosem nevěsty ještě nevyšuměla, ale společnost v táboře už prožívá další aktualitu: této noci oddíl 400 až 500 mudžahedínů obsadil část Ačchoj-Martanského rajonu Čečenska. Snadno jsem si dovedl představit, co se tam teď děje a co se tam bude dít potom, co povstalci opět odtáhnou do kopců. Víš, Evropo, začal jsem rozumět mnoha věcem potom, co jsem sem přijel. Občas se tu cítím dost blbě, ale aspoň se zde nezabíjí ani nestřílí. Opět jsem začal chápat to, že právo každého člověka na život – to není jen tak nějaká prázdná deklarace, to je skutečná věc.

 

20.4.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Ještě jeden hodnostář z EU odjel na Severní Kavkaz, aby se na vlastní oči podíval, jak to tam vypadá s porušováním lidských práv. Ani tam nemusel jezdit – stačilo si popovídat s námi uprchlíky a podívat se na internet.

 

22.4.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Den byl slunečný. Prohlásili, že v Ingušsku je s lidskými právy vše v pořádku.

Copak si myslíte, že by tu pak někdo seděl, v tomhle smradlavém táboře a jedl tyhle těstoviny, co všem lezou krkem?

Dnes do tábora přijížděli nějací divní maskovaní typové, pak si jich v blízkosti tábora všimla ochranka. Celý tábor je znepokojený. Říká se, že můžou zaútočit neonacisti nebo něco na ten způsob. Já jdu spát. Když zaútočí, odpovíme, zbytek jsou hlouposti.

 

23.4.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Celou noc jsem nemohl usnout, přemýšlel jsem o budoucnosti. Na základě svých úvah jsem došel k tomu, že mám jenom dvě možnosti. Možnost č.1: v případě, že mi odmítnou přiznat status uprchlíka, pokusím se dostat do Ingušska a přidat se k nějakému partyzánskému oddílu. Jednou jsem se zapřísáhl, že nikdy víc nevezmu do rukou zbraň, ale jen tak sedět a čekat, kdy za tebou přijedou, odvezou tě neznámo kam a někde tě „ztratí“, to není můj úděl. Možnost č. 2: obdržím status uprchlíka, osvojím si jazyk a najdu si práci. Práce je tu dost, když máš potřebné doklady.

 

7.5.2008

Dva týdny nicnedělání. Snažil jsem se soustředit a pokračovat ve svém deníku, ale po internetových šarvátkách s radikály všech odrůd už jsem na deník neměl sílu.

Dnes byl na návštěvě M. Hodně jsme hovořili o dějinách a politice. Rád poslouchá, když vyprávím o válce, ale ne proto, že by o válce snil – prostě ho to zajímá. Občas ho aktuality z Čečenska a Ingušska spolu s našimi příběhy šokují. Jo, Evropo, je to pro tebe těžké, představit si ty zvěrstva, které doprovázejí každou válku, ať už se vede ve jménu čehokoliv. Ne tak daleko odsud je bývalý koncentrační tábor, ve kterém se masově vyhlazovali lidé. A není tomu tak dávno.

8.5.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Náladu mám mizernou, nikam kromě na záchod nevycházím. Dávám přednost vysedávání ve svém pokojíku – ve svém prokouřeném světě. Ostříhal jsem se dohola, v poslední době jsem začal ztrácet vlasy. Milovaný synáček si každým dnem osvojí nějaký zvyk. Dnes se naučil plivat.

 

11.5.2008

Dnes jsem napsal dopis do Amnesty International, prosil jsem o pomoc.

Ale mám-li být upřímný, Evropo, je to čím dál tím víc obtížné sedět tu a čekat čert ví na co.

 

13.5.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Dneska vypláceli sociálku. Za dvě hodiny potom, co jsme ji dostali, naše rodina vyhlásila bankrot. V sousedním táboře se vyskytly případy žloutenky. Měli jsme schůzi a ředitelka našeho tábora řekla, že děti se mají nechat očkovat. Jelikož na vakcínu nejsou peníze, opět jsem se musel zadlužit.

 

15.5.2008

Manželka si stoupla do fronty na pračku. Dnes se ji podařilo vyprat všechno, a to bez skandálů a tahanic, které doprovázejí podobné události.

Soused A. má dnes příšernou náladu. Celý týden pracoval na stavbě, ale majitel mu odmítl zaplatit peníze. To se tu stává.

Ze všeho nejvíc mě na lidech štvou instinkty smečky. Tady v táboře se tyto instinkty projevují celkem běžně. Někdo vystoupí v roli vůdce a zbytek jej ve všem následuje. R., který nedávno musel odejít, nezapadl do smečky. Ředitelka tábora zpravidla říká: „Máte své pořádky a zvyky, tak si to vyřešte sami.“ Ale vždyť R. a jemu podobní přijeli sem právě proto, že v jejich vlasti panují přesně takové „pořádky“.

Můj synovec S. dostal další, už čtvrtý „negativ“. Celý den nadával, chystá se nelegálně překročit hranici směrem do Francie nebo Belgie. Tak se mi zdá, že budu další.

 

16.5.2008

Assalam alejkum, Evropo.

A. a S. se po několika obdržených „negativech“ rozhodli podat prohlášení o pozastavení procesu o získání uprchlického statutu a na vlastní nebezpečí odjet. Když se to stane, zůstanu zde úplně sám. Dnes jsem celý den a večer přemýšlel o tom, že bych také odjel. Ačkoliv chápu, že nemám kam jet.

Internet je plný událostí ze severního Kavkazu. V Ingušsku sílí petiční kampaň na podporu prezidentského kandidáta Ruslana Ašujeva. Lidi upřímně věří, že to je možné a že když se stane prezidentem Ingušska, tak to bude mít vliv na zastavení dlouhé řady únosů a poprav bez soudů. Budu doufat, že se stane zázrak. Kdyby Ašujev přeci jenom přišel k moci, pak bych se nejspíš mohl vrátit domů, spatřit svou malinkou vlast a nějak jí ještě posloužit. Udělal bych vše proto, aby to v Ingušsku vypadalo jako tady.

Tady je to příjemné. Jenom proto, že úředníci a občané ctí zákony. Copak je to tak těžké?

 

19.5.2008

Assalamu alejkum, Evropo.

Napsal jsem německé novinářce, povídám: „Těžko to tu snáším, už to nevydržím.“

Ona mi napsala, že v Německu to pro uprchlíky není o moc lepší. „Víš, musíš zachovat sám sebe pro svou vlast, pro svůj lid…“

Podobné nesmysly jsem už slyšel. Je třeba bojovat slovem. Teď, po několika měsících, strávených v Evropě, začínám chápat, že bojovat slovem je dost bláhové. Že ta světová veřejnost, která „není lhostejná k problémům uprchlíků“, to jsou obyčejní lidé, nikoliv politici nebo Systém.

Úředník Evropské unie má k dispozici formulář, na kterém je popsáno, jaký musí být žadatel o uprchlický status, jak musí vypadat, jaké papíry má předložit a co musí říkat během pohovoru. Úředníkovi zbývá se jen podívat na svého zákazníka, porovnat ho s šablonou a přijmout rozhodnutí.

V táboře je vše při starém, normální blázinec. Občas, když mě dětský řev a pláč spolu s dupotem začíná obzvlášť štvát, když se začínám šíleně stydět za zaostalost a nekulturnost některých svých spoluobčanů, začínám chápat, proč se tu jen tak nedává status uprchlíka. Kdybych byl Evropanem, také bych nedával.

 

20.5.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Dnes je v našem táboře už od samého rána pozdvižení – většina jogurtů, co jsme vyfasovali ke snídani, jsou potaženy nějakou plísní. Ženy si chtěly stěžovat ředitelce tábora, ale pak vášně trochu zchladly. V zásadě nebylo třeba panikařit – taková příhoda se tu stala poprvé. A vůbec, darovanému koni se na zuby nekoukej.

Volal S. z Francie. Při překračování hranice mu odebrali peníze. Nebyli to banditi nebo loupežníci, ale „dobří policisti“. Tady mají lepší policisty. Dokážou člověka vyslechnout, dobře se s nimi komunikuje. Vším svým konáním a vzhledem jakoby říkali, že jsou stejní občané a lidé jako každý z nás a že zákon je pro všechny stejný.

Mám rád tento stát, který mi poskytnul útočiště. Není to ještě tak dávno, kdy se tu povedlo svrhnout prosovětskou vládu. Ještě na Kavkaze jsem slyšel, že před 12 lety tady byla poměrně vysoká kriminalita, korupce apod. Ale teď tu mají pořádek.

Ale teď je čas jít spát. Dobrou noc, Evropo. Vítej, pálení žáhy.

 

21.5.2008

Assalam alejkum, Evropo.

Evropo, chci vzkázat tvým občanům toto: dámy a pánové, važte si toho, co máte. Važte si své vlády a svých zákonů, zuby nehty se držte své ústavy, protože si neumíte představit, jaká je to hrůza, žít v zemi, kde jsou lidé, pro něž zákon nemá žádnou sílu. Bezpráví se nedá vylíčit slovy. Bezpráví se dá popsat jenom bolestí mučení, spáleništi domů, krví ztýraných, zmizelých beze stopy a popravených bez soudu a vyšetřování.

 

Z ruštiny přeložili Valentina Batueva a Alexej Sevruk.

Napsat komentář

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s