Zdravotní pojištění cizince

Pokud má cizinec v ČR přechodný pobyt, byl mu vydán na základě cestovního zdravotního pojištění.
Veřejné zdravotní pojištění platí v případě, že je zaměstnán českým zaměstnavatelem. Pokud je v ČR bez zaměstnání, zdravotní pojištění nemůže dobrovolně z vlastní iniciativy uzavřít.
V případě, že nastoupí do zaměstnání, veškeré úkony spojené se zdravotním pojištěním zajišťuje jeho zaměstnavatel, tj. přihlášení, předání průkazu pojištěnce, popř. odhlášení v případě ukončení zaměstnání.
Jestliže cizinec získá v ČR trvalý pobyt, stává se ze zákona osobou zdravotně pojištěnou v ČR, bez ohledu zda je či není výdělečně činný. A potom zdravotní pojištění musí platit.

Od 1. 1. 2010 vstupuje v platnost novela zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Od tohoto data se cizinci s dlouhodobým pobytem na území ČR budou muset prokázat pouze takovým platným cestovním zdravotním pojištěním, které je uzavřeno u pojišťovny oprávněné provozovat toto pojištění na území České republiky. Jejich povinností bude předložit i doklad o zaplacení pojistného.

Další změnou je, že pojišťovna VZP, a.s. vyšla vstříc zahraničním klientům a rozšířila možnost uzavřít si Zdravotní pojištění cizinců od 1.11.2009 až na 36 měsíců, namísto dřívějších 24. Toto zvýhodnění je určeno zejména pro cizince dlouhodobě žijící na našem území, kteří budou moci využívat zdravotní péči bez opětovného uzavření smlouvy o další rok navíc.

Reklamy

Statistika žádostí o azyl

Řízení o mezinárodní ochraně na I. instanci
leden 2008
Státní příslušnost Počet účastníků řízení k 1.1.2008* Počet nových žádostí Věc vrácena z vyšší instance Azyl udělen Azyl neudělen Doplňková ochrana Žádost nepřípustná Řízení zastaveno Počet rozhodnutí celkem ** Předaná rozhodnutí *** Podána žaloba k soudu Počet účastníků řízení k 31.1.2008*
Bělorusko 98 10 1 7 4 2 1 15 16 6 92
Jugoslávie 1 1
Makedonie 2 1 1 1 1
Moldavsko 9 1 2 2 2 2 8
Rusko 40 7 2 5 3 10 10 3 37
Slovensko 1 1 1 1
Srbsko 13 3 4 2 6 6 4 10
Ukrajina 40 35 4 23 5 32 28 15 47
Evropa 203 57 5 38 6 13 5 67 63 30 197
Afghánistán 10 1 10
Arménie 12 1 1 12
Ázerbajdžán 6 6
Bangladéš 5 1 1 5
Čína 4 1 1 1 5
Filipíny 1 1
Gruzie 10 2 1 1 11
Indie 4 1 1 1 4
Irák 39 1 3 3 8 32
Írán 3 1 4
Kazachstán 66 12 4 4 8 16 12 62
Kyrgyzstán 20 2 6 6 1 21
Mongolsko 20 16 24 1 1 26 25 24 11
Nepál 1 1
Pákistán 4 2 1 1 1 3 4 2
Palestina 1 1
Srí Lanka 5 5
Sýrie 11 1 1 3 5 4 7
Thajsko 2 1 1 1 1
Turecko 62 73 62 7 3 72 70 33 65
Uzbekistán 6 2 4
Vietnam 12 18 15 3 18 17 12 13
Asie 303 131 4 115 1 15 9 144 152 84 282
Kuba 64 5 3 6 9 6 63
Amerika 64 5 3 6 9 6 63
Alžírsko 3 2 1 1 1 4
Angola 7 7
Egypt 1 1 1 1
Eritrea 2 2
Etiopie 3 3
Ghana 2 1 1 1 1 1
Guinea 2 2
Kamerun 5 1 1 1 4
Kongo 7 1 8
Konžská dem. rep. 27 1 1 2 1 25
Libye 1 1
Mali 1 1 1 1
Maroko 1 1
Nigérie 27 5 1 6 1 7 5 5 28
Pobřeží slonoviny 1 1 2
Senegal 1 1 1 1 2
Somálsko 5 4 3 3 1 1 8
Súdán 4 2 2 1 3
Uganda 1 1
Afrika 98 17 1 12 3 4 19 14 8 102
bez státní příslušnosti 31 2 3 3 3 30
Celkem 699 212 1 9 165 16 32 20 242 238 122 674
* Počet účastníků řízení = zahrnuje jak osoby, kterým nebylo dosud vystaveno rozhodnutí, tak ty kterým nebylo rozhodnutí předáno. Dále jsou zde zahrnuty osoby, kterým bylo prominuto zmeškání lhůty pro podání odvolání či kterým bylo předchozí rozhodnutí zrušeno a dosud nebylo vystaveno nové.
** Počet rozhodnutí celkem = zahrnuje i rozhodnutí vydaná v autoremeduře, rozhodnutí o prominutí lhůty a některá další, v podstatě výjimečná, rozhodnutí. Není prostým součtem předcházejících položek.
***Počet předaných rozhodnutí = zahrnuje i starší rozhodnutí předaná žadateli během sledovaného období. Předáním rozhodnutí přestává být osoba účastníkem řízení o mezinárodní ochraně v I.instanci.
                         
                         

Členové Evropské unie

Členské státy:

Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Irsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, Bulharsko, Rumunsko

Rozšiřování EU

Zakládajícími členy dnešní EU byly v roce 1952 Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko – takzvaná „šestka“.

K prvnímu rozšíření tehdejších Evropských společenství (EHS, ESUO a Euratom) došlo až o 22 let později, v roce 1973. V tomto roce byly za členy přijaty Dánsko, Irsko a Spojené království.

V roce 1981 se Evropská společenství rozšířila o Řecko, které bylo v roce 1986 následováno Portugalskem a Španělskem – rozšíření druhé a třetí, takzvané jižní.

Čtvrté rozšíření – zvané severní – v roce 1985 přidalo k EU další tři země: Finsko, Rakousko a Švédsko. Společně s těmito zeměmi vyjednávalo o členství v EU také Norsko, jehož obyvatelé ale nakonec vstup odmítli v referendu. Šlo již o jeho druhé odmítnutí členství v Unii – poprvé norští voliči zamítli členství v roce 1973. Norsko ale zůstává členem Evropského sdružení volného obchodu (ESVO).

Sjednocení Německa 3. října 1990 zvětšilo Unii o pět zemí bývalé NDR. Oficiálně nešlo o rozšíření EU, nové země Spolkové republiky Německo převzaly její právní řád a i mezinárodní status.

Předposlední páté rozšíření EU – zvané východní – proběhlo 1. května 2004, kdy se Unie rozšířila o 10 zemí: Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko.

Zatím poslední šesté rozšíření – Od 1.1.2007 jsou členy EU Rumunsko a Bulharsko

Schengenský prostor

 

Picture

Schengenský prostor (slangově kráceno i na Schengen) je území většiny evropských států, na kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniž by musely projít hraniční kontrolou.

Prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, u níž byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva. Smluvními státy jsou převážně země Evropské unie, ale i některé nečlenské země EU. Do schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí.

Mapa schengenského prostoru. Tmavě modrá barva označuje plné členy, světle modrá signatáře, kteří se dosud plně neúčastní. Žluté tečky jsou malé státy, které nejsou členy Evropské unie, ale mají zájem o vstup do schengenského prostoru.Monako (tyrkysová tečka) není signatářem Schengenské dohody, ale fakticky se stalo součástí schengenského prostoru díky bilaterálním úmluvám s Francií.